Česká společnost pro míšní léze

DEKUBIT (PROLEŽENINA, PROSEZENINA)

VZNIK DEKUBITU

Dekubit je lokalizované poškození kůže a podkoží obvykle nad kostním výstupkem, které vzniká důsledkem nepřetržitého tlaku nebo tlaku v kombinaci se střižnou silou. Při určitém tlaku dojde k zástavě průtoku krve a kůže zbledne. Při následném uvolnění tlaku dojde k překrvení, které se projeví zarudnutím. Pokud je zástava průtoku krve krátkodobá, průtok se upraví a obnoví se normální barva kůže. Déletrvající nedokrvení způsobí ucpání krevních cév a poškození jejich stěny, která začne propouštět krevní buňky. Na kůži pak přetrvává zarudnutí a celá oblast je prosáklá (dekubit I. stupně). Pokračující tlak a nedokrvení vede k odumření kůže a podkoží, tkáň se rozpadá (dekubit II. a III. stupně) až ke kosti, která se rovněž poškodí (dekubit IV. stupně). V některých případech může být kůže delší dobu zarudlá a teplejší, ale celistvá, nicméně rozpadání podkoží probíhá zevnitř. Zdánlivě drobný otlak se pak může projevit jako hluboká zanícená rána, která ve svém důsledku odpovídá dekubitu III.-IV. stupně. Často pacienti začnou takový dekubit řešit až v době, kdy se rozvine do těžké infekce s vysokými horečkami, což je již velmi pozdě a následky mohou být fatální. Je důležité si uvědomit, že se může dekubit vytvořit z jakékoliv drobné oděrky kůže, která se vlivem přetrvávajícího tlaku na postižené místo nemůže zahojit.

PREVENCE DEKUBITU

Prevence, tedy předcházení rozvoji dekubitu, zahrnuje především každodenní kontrolu rizikových míst s pomocí zrcátka, udržování kůže v čistotě a suchu, vyvarování se výrazného tlaku, zhmoždění nebo uskřinutí kůže při přesunu a provádění pravidelných odlehčovacích technik.

Pravidelné změny polohy v lůžku by měly probíhat každé 3 hodiny. Technika otáčení je stejně důležitá jako její frekvence. Střižné síly mohou způsobit poranění kůže stejně jako nepřiměřený tlak. Správné umístění polštáře mezi kolena zmírní tlak kostních prominencí proti sobě, správné vypodložení zad v poloze na boku předchází kontaktu těla s postranicemi.

Vzhledem k tomu, že většinu dne tráví lidé s míšní lézí na vozíku, je zásadní, aby rozměry vozíku a kvalita sedacího polštáře přesně odpovídaly jejich potřebám. S odstupem od úrazu se může měnit hmotnost, spasticita, postavení pánve a zad při sedu, a je proto třeba průběžně přizpůsobit pomůcky aktuálnímu stavu (např. rozšíření vozíku). Každý sedací polštář má jiné vlastnosti, např. propustnost vlhkosti nebo redistribuci tlaku, některé vyžadují pravidelnou údržbu, např. rozprostření gelu nebo kontrolu tlaku vzduchu.

Sezení na tvrdé podložce i po kratší dobu může rovněž vést k rozvoji dekubitu. Proto je nutné také na cesty autem, ale i do všech sportovních pomůcek, použít sedací polštář, a to i za cenu horší stability sedu. Rizikové jsou také přesuny na sprchovou sedačku nebo na WC, kde je možné využít vyměkčený povrch.

Při přesunech a manipulaci s dolními končetinami hrozí poranění v oblasti kotníků. Kůže je v těchto partiích trvale křehká a při častých otocích dolních končetin napjatá a snadno zranitelná. I drobná oděrka se špatně hojí a může snadno přejít do chronické rány. Na těchto poraněních se mohou podílet i spasmy. Někdy je lépe provádět přesuny s mírnou asistencí, než zcela samostatně s rizikem zranění.

Strava by měla být vyvážená a obsahovat dostatek bílkovin. Důležitá je podpora imunity, protože každé oslabení organismu zvyšuje tendenci k poškození tkání. Jedním z vysoce rizikových faktorů je kouření. Nikotin způsobuje zúžení krevních cév a podílí se tak na nedokrvení kůže a podkoží.

LÉČBA DEKUBITU

Pokud vznikne dekubit, je jediným možným řešením okamžité a úplné vyloučení jakéhokoliv tlaku na postiženou oblast. To se týká již dekubitů v I. stadiu, které se projevují jako pouhé začervenání kůže. Pokud se dekubit rozvine v sedacích partiích, znamená to okamžité trvalé vyloučení sedu. S každým dnem, kdy se úplné vyloučení sedu odkládá, se snižuje šance na zhojení. Při přetrvávajícím nedokrvení postiženého místa se prohlubuje poškození podkoží a rozvíjí se zánět. Okamžité úplné vyloučení sedu je proto jediným možným řešením.

Při nedodržení těchto režimových opatření se dekubit postupně zhorší až do IV. stupně s obnažením kosti, která je také nakonec napadena infekcí. Rozvíjí se dekubitální sepse, která může skončit smrtí. V této fázi je již jediným řešením důkladná operační revize, vyčištění rány a odstranění napadené kosti za dlouhodobé podpory antibiotiky. Dekubit je následně uzavřen lalokovou plastikou. Šance na úplné zhojení je v této fázi zhruba poloviční. Často dochází k opakovaným rozpadům operované rány a k opakovaným chirurgickým výkonům. Někdy je třeba i amputace postižené končetiny, která může pacienta jako jediná zachránit. I pokud nakonec dojde ke zhojení, riziko, že se v budoucnu opět dekubit objeví, je již mnohonásobně vyšší. Léčba dekubitu v této fázi vyžaduje často mnohaměsíční pobyt v nemocnici s veškerými psychosociálními dopady na pacienta.

Nejčastější překážkou dodržení úplného vyloučení tlaku na postižené místo bývají obavy ze ztráty zaměstnání, neochota vzdát se dosavadních sociálních či sportovních aktivit, nebo problém se zajištěním asistence. Proto je nutné nasměrovat veškerou energii k zajištění potřeb klienta a jeho rodiny, aby mohl být veškerý režim zcela přizpůsoben hojení. Pomoc lze hledat u sociálních pracovníků v místě bydliště nebo na kmenových spinálních jednotkách. Lékaři a sestry spinálních jednotek mohou poradit s volbou vhodných materiálů, které se využívají v různých fázích hojení dekubitu, ale stále platí, že na prvním místě je úplné vyloučení tlaku na postižené místo. Po dlouhodobějším upoutání na lůžko může dojít ke zhoršení fyzické kondice, což vede ke snížení soběstačnosti a nezávislosti na okolí. Možnosti pravidelného cvičení v průběhu upoutání na lůžko může klient konzultovat s fyzioterapeuty spinálních jednotek nebo například Centra Paraple.

Více se dočtete v letáku, který najdete v příloze.

PDF Title